Foto: Pavel Jiřík st.
Kanonýr Novotný se vrací. Jeho Čafka obrala Vyšehrad, teď má speciální motivaci před Kopaninou

Kanonýr Novotný se vrací. Jeho Čafka obrala Vyšehrad, teď má speciální motivaci před Kopaninou

Do ČAFC přicházel jako velká posila. Nakonec ale útočník Pavel Novotný dlouhé měsíce kvůli zranění chyběl v sestavě. Na lavičce sice nechyběl snad v žádném utkání, jenže když nemůže fotbalista hrát, je to bída. „Bylo to těžší. Teď už se ale do toho dostávám,“ hlásí kanonýr a syn trenéra v jedné osobě. V dalším utkání proti Přední Kopanině chce dát kamarádovi a spoluhráči Jiřímu Machurkovi dobrým výsledkem dárek k jeho čtyřicátinám. „Vypíšu i speciální motivaci,“ slibuje.

Začínáte naskakovat do sestavy ČAFC. Už jste zdravotně v pořádku?
Začínám se dávat dohromady, ale pořád je přede mnou hodně práce. Musím dotrénovat, ta pauze byla moc dlouhá. Léta přibývají a některé věci už třeba nejdou jako dřív.

Máte bilanci čtyř zápasů a dvou gólů, to není špatné, ne?
Tak ty góly byly tři, ale v Kolovratech mi mávl rozhodčí ofsajd. Nebyl jsem o tom přesvědčený, ale ani podle kamer to nejde rozklíčovat. V lize bychom asi byli chytřejší, třeba měl ale rozhodčí pravdu, já si nejsem stoprocentně jistý. Kdyby ten gól ale platil, tak jsme mohli udělat lepší výsledek. Chci tím říct, že nejde o moje góly, ale o tým. A když se sečtou minuty, co jsem odehrál, tak je to v součtu na dvě utkání…

Ani jeden z vašich gólů nebyl vítězný, proti Vyšehradu ale chybělo jen pár vteřin do konce, když domácí vyrovnali. To zamrzí, co?
Přesně tak. Tady mě to mrzí o to víc, že ten gól byl skoro z půlky, nebylo to jednoduché zakončení, ale povedlo se. Vedli jsme až do úplného konce, pak se udělala chyba a bohužel Vyšehrad vyrovnal. Bylo to specifické utkání, na umělce to často není o fotbale. Moc mě mrzí, že jsme tam nevyhráli, byla tam, až bych řekl, nepřátelská atmosféra.

Teď jedete na Přední Kopaninu, která přebor vede. Oloupíte i ji?
Kopanina by nám měla poděkovat. (usměje se) Hodně jsme jí pomohli. Můžu ale slíbit, že uděláme maximum, abychom tam uhráli dobrý výsledek. Naše legenda, Jirka Machurka, slaví čtyřicítku a my mu chceme udělat radost dobrým výsledkem. Aby se nám pak také lépe slavilo.

Doma jste s Kopaninou prohráli 1:4... Aby to dopadlo lépe, bude chtít pohlídat jejich ofenzivní hvězdy Urbana s Ptáčkem, co?
Dan Urban je jedním z nejlepších hráčů, co tady kdy hrál. A myslím, že kdyby chtěl, tak mohl být fotbalově úplně někde jinde. Když chce, tak prostě rozhodne zápas a nic s tím neuděláte. A pak je tam Ptáček. Když si soupeři hledí Urbana, tak má víc prostoru a teď mu to tam hodně padá. Čeká nás všechny hodně těžká práce. Jak jsem říkal, jedeme tam uhrát dobrý výsledek. Myslím, že i my máme docela slušný kádr. Když jsem do ČAFC přicházel, tak jsem se těšil na to, že si s Jirkou Machurkou zahrajeme. A poprvé jsme se v základu sešli po sedmi měsících...

Když jste do klubu přicházel, řada lidí byla zvědavých, jak to bude fungovat s tátou...
Víme za ta léta, co od sebe máme čekat. Už na sobě rovnou celou řadu věcí vidíme a poznáme. Naše ega, obě, jsou obrovská. Ale taky jsme starší, už to není v řadě věcí jako dřív. Jsem rád za každý zápas, který můžu odehrát.

Když není na lavičce, jste slyšet vy... To se léta nemění.
To mám po něm. Jsem už prostě takový, všechno na zápase prožívám na 120 procent. A měnit se nehodlám. Pro tým při zápase udělám možný i nemožný. Prostě tím žiju.

ČAFC je na sedmém místě, co na to říkáte?
Určitě chceme do pětky. Některé body nám utekly na poslední chvíli, třeba zrovna s Vyšehradem, s Tempem jsme dostali gól v 87. minutě. Je to škoda. Ale platí, že bychom se rádi do pětky dostali.

Jaké to vůbec bylo, když jste nemohl hrát?
Na lavičce je to samozřejmě všechno těžší a já jsem tam byl dlouho. Ale měl jsem velkou díru ve svalu na stehně. Měla snad sedm centimetrů, takže to trvalo půl roku, než jsem se vrátil k tréninku. Navíc mám firmu, kde jsem každý den v zápřahu. Pomohla mi hodně ta zimní pauza, od ledna jsem začal s běháním. A teď se pomalu vracím. Samozřejmě se víc hlídám, je to složité, protože moc volna nemám. Musím si uvědomit, že jsem v dospělém fotbale vlastně šestnáct let, v Motorletu jsem naskočil v šestnácti, takže už je to fakt dlouhá doba. A já jsem hodně soubojový. Umím přijmout i rozdat. Jen se někdy ozývají zranění, kterým jsem někdy nevěnoval větší pozornost. To už nevrátím.

Ale pokud byste chtěl hrát třeba do čtyřiceti, jako zmiňovaný stoper Machurka, měl byste před sebou ještě minimálně osm let...
To bych byl samozřejmě rád. Těší mě, že Jirka hraje, je moc důležitý pro celý tým. O to víc mu všichni budeme chtít dobrým výsledkem na Kopanině udělat radost, abychom pak mohli slavit. Bude tam z mojí strany i speciální motivace. Budeme bojovat.



Související články