S Braníkem to nevypadá dobře, přiznává Trávník. V nouzi přišel pomoci, dlouhodobý comeback se prý nekoná
Jak se to seběhlo, že jste nakonec naskočil také v branickém áčku v přeboru?
Určitě to nebylo dopředu plánované. A když už k tomu došlo, tak musím říct, že nemám v plánu nic dlouhodobého. Byla to spíš epizodní role. Bylo to dané situací, kdy pět kluků odjelo někam na Moravu na výlet, což je pro mě nepochopitelné. Ale v týdnu mě a spoluhráče Cvrčka oslovil trenér Hejduk, zda bychom nepomohli.
Jak jste reagoval?
Upřímně jsem si myslel, že budeme na lavičce a do hry se dostaneme třeba jako střídající hráči. Že si v poločase dáme břevínka a bude. A nakonec jsme se viděli na tabuli a byli oba v základní sestavě. Trenér měl jinou představu, snažili jsme se mu to rozmluvit, ale dopadlo to jinak. Trenér taky ví, že příště už hrát nebudu. On se hned ptal, ale musel jsem odmítnout. Taky chápu, že je naštvaný na kluky, kteří v takové chvíli, když se hraje klíčový zápas, tak někam odjedou…
Takže příště už žádný zápasový dvojboj nebude a zahrajete si za C výběr?
Céčko splňuje moje představy a taky jsem byl jedním z iniciátorů, když se tým zakládal, takže je pro mě hlavní. V neděli ráno jsem toho měl dost, těžko se mi vstávalo z postele. Zápas byl samozřejmě náročný, když se v céčku tolik netrénuje, po stránce fyzičky to bylo těžké, ale samotná úroveň toho zápasu mi tak náročná nepřišla. Jsem na sebe přísný, chci být týmu platný a rád jsem vypomohl, ale byla to jednorázová výpomoc. Ale není to tak, že bych se já s Cvrkem pasoval do role nějakých spasitelů. Ve dvou lidech to nejde změnit.
Hrálo roli, že jste nešel pomoci áčku sám, a také to, že šlo o možná klíčový zápas v boji o záchranu?
Nějak takhle se ten zápas bral, i proto jsme šli. Bylo hodně lidí, atmosféra byla krásná. Po utkání, i když se prohrálo, byla děkovačka. Jestli vyvolávali i moje jméno, to ani nevím. Myslím, že už mě ani ti kluci z dorostu neznají. Ale celkově to bylo vážně hezké a zároveň smutné, když víte, že ta loajalita schází. Vážně je pro mě nepochopitelné, že tohle hráči udělají. U nás se plánovalo všechno tak, aby nic nezasáhlo zápasy. A co se týče Cvrka, bylo to klíčové, že šel taky. Sám bych tam asi nešel.
Jak jste se cítil po závěrečném hvizdu?
Přineslo mi to několik poznatků. Měl jsem toho totálně plný brejle. Už v první půli jsem přemýšlel nad každým krokem. A druhá půle, to bylo peklo. Nohy už neposlouchaly. Pár hlavičkových soubojů jsem vyhrál, tak jsem rád, že se ze země ještě odlepím. Ale určitě taky vím, že kdybych měl více síly, tak bych se v řadě situací choval jinak.
Jako jediný z Braníka jste dostal žlutou kartu.
Rozhodčí mi říkal, že mi ji musel dát. Rozhodčí ten zápas zvládli. Náš problém byl jinde.
Rozhodlo, že jste neudrželi vedení v první půli?
Cvrk vymyslel gól, myslím, že jsme vedli zaslouženě. Jenže pak přišlo to, že jsme soupeři čtyři góly darovali. Byly tam ztráty míče, standardky, gól hned po rozehrání. Myslím, že za stavu 1:2, tedy po druhém gólu, už tam chyběla psychická síla, v hlavě jim asi blesklo. Zase je to tady, nastalo to, prohráváme. A jsem zase zpátky u toho, že v klíčové chvíli hráči odjedou. Já jsem taky odjel, ale na zápas jsem se vrátil a klidně jsem jel přes půl republiky. Tohle je plivanec do tváře všem, trenérovi zvlášť.
Braníku nenahrává ani to, že týmy ze spodních pater tabulky bodují a vyhrávají. To nevypadá z pohledu ABC dobře, že?
Bohužel je to pravda. Vyhrávají, herně si nevedou zle, mají formu. Takže to z pohledu Braníku nevypadá dobře.
Co na váš nápad říkali doma? A jaké jste měl ohlasy zvenčí?
Žena se mi směje, když mě vidí… Na ten zápas se přišlo dost lidí podívat, přišel třeba i můj táta a psal mi, jak se cítím. Psali kluci z jiných klubů, třeba Tomáš Podvín. Ozval se mi i trenér Světlík z Dukly, psal mi: „Takže zase přebor?“ tak jsem mu odpovídal, že to byla jen výjimka. Všechno bylo v dobrém.