Z 0:3 na 3:3. Kolovraty nastartoval druhý gól. Věřil jsem, že zápas ještě otočíme a vyhrajeme, říká Klouček

To vám nestačí nervy, které má trenér na lavičce? Hrotíte to ještě na hřišti?
Pro nás je prostě typické, že se zápas nevyvíjí dobře a my se pak osudu prostě vzepřeme.

Tady ale vedlo Podolí o tři branky, to už mi přijde trochu moc, i kdybych čekal, že nastartujete…
Ano, prohrávali jsme 0:3. Paradoxně nám podle mého názoru ublížilo vyloučení hráče soupeře ve 24. minutě. Podolí se totiž v tu chvíli semklo, začalo hrát daleko víc organizovaně a dovolím si říct, že v deseti bylo určitě nepříjemnějším soupeřem.

Z vašeho pohledu jste si zvrat proti Uhříněvsi užil jako hráč základní sestavy, teď jste začínal na lavičce. Proč?
Z jedné strany asi trenér vycítil, že se mi v posledních zápasech až tolik nedařilo. Na Tempu jsem si dokonce řekl o vystřídání, takže jsem asi i trochu čekal, že teď proti Podolí budu na začátku sedět mezi náhradníky.

Když soupeř navyšoval náskok, tak to asi nebylo zrovna nic moc příjemného, co?
O to větší motivace byla, když jsem se chvíli před koncem dostal na hřiště. Samozřejmě, že jsme chtěli zápas zdramatizovat. Já jsem do poslední chvíle věřil, že ten zápas můžeme dovést ne k remíze, ale že vyhrajeme. Když se mi povedlo dát branku na 2:3, tak jsem byl přesvědčený, že ještě přidáme další góly.

Kde se ve vás ta víra brala? Výsledkově to nevypadalo dobře. 
Do stavu 1:3 byla hra hodně rozkouskovaná, ale jakmile jsme dali druhou branku a rozdíl byl už jen ten nejtěsnější, tak jsem věřil naší útočné síle. V domácím prostředí jsme fakt silní, patříme mezi týmy s nejlepší bilancí, dali jsme doma i nejvíce branek. Roli hrálo i to, že jsme všichni chtěli odčinit výsledek z Tempa, kde jsme prohráli 1:4, měli jsme to utkání odehrát lépe.

V posledních deseti minutách bylo hodně emocí i na lavičce vašeho týmu, padaly žluté karty. S blížícím se koncem vše gradovalo.
Celá lavička každý zápas hodně prožívá. Trenér tím hodně žije, někdy je možná vyčerpanější než někteří střídající hráči. Prožívá celé utkání, žene nás, diriguje. Je to super, vyhovuje mi to. V tomhle zápase jsme ale na konci spíš potřebovali hrát, než se hádat. Je to škoda, trochu nás to v tom závěru možná přibrzdilo.

A pak jste vyrovnali na 3:3 a hnali jste se s míčem na polovinu hřiště, aby se hrálo rychle dál. 
To jen potvrzuje, že jsme zápas chtěli vyhrát. Jen jsme čekali, že se budou nastavovat více než čtyři minuty, taky jsme si po skončení utkání něco řekli s panem rozhodčím. Nastavovat se podle mého názoru mělo více minut, ale na to se nejde vymlouvat. Sudí jinak pískal skvělý zápas.

Ceníte si více výhry nad Uhříněvsí, nebo toho, že jste smazali tříbrankové manko proti Podolí?
Obojí to byl v našem podání takový blázinec. Oba výsledky mají svoji cenu. Ukazuje to, jak silný máme tým, jak silní doma jsme, nikdy se nevzdáváme. Vepředu máme vážně velkou kvalitu. Výhra v poslední minutě v derby s Uhříněvsí ale pro nás byla asi o trochu sladší.

Jak jste vůbec přijal to, že budete dělat rozhovor pro web fotbalpraha.cz? Původně zpovídaným měl být autor vyrovnávací branky Votřel, prý jste se s týmem shodli, že budete odpovídat vy. Proč?
(usměje se) No, že bychom se na tom dohodli… Spíš mi to bylo oznámeno, když jsem si šel pro pivo do kantýny, že to padlo na mě. Abych řekl pravdu, nijak jsem se nebránil. Já jsem si vyzkoušel, jaké to je dělat rozhovory, takže jsem byl na vaší straně. Teď jsem si vyzkoušel i tu druhou stranu.

S politiky to je asi složitější, ti si hlídají každé slovíčko, že?
Přesně tak, ale já jsem nechodil do nějakých konfrontačních rozhovorů plných emocí, spíš jsem chtěl politiky představit jako lidi. Dostal jsem se k tomu v rámci projektu Promluvme si se spolužáky. Udělat několik rozhovorů bylo fajn.

Rozhovorům s politiky je už konec?
S politikou jsem tak nějak spojený pořád, pohybuji se v ní stále. I když jen na komunální úrovni. Dělám na radnici Prahy 6 asistenta místostarostovi Petrovi Prokopovi.