Z nejvyšší soutěže ve Walesu na Přední Kopaninu. U nás bychom hráli druhou ligu, říká obránce Wise

Fotbal urostlého 29letého obránce neživí ani v Česku. Pracuje jako učitel tělocviku v Riverside School a k povídání našel chvíli, když měl ve škole pauzu. Mimochodem, právě v zaměstnání se potkává s několika mládežníky klubu z Přední Kopaniny, kde je teď fotbalově doma. Je znát, že se mu život v klubu z okraje hlavního města líbí a náramně mu chutná.

Jak jste se vlastně do Česka dostal?
Dostali jsme s partnerkou oba nabídku práce v Praze. Cítili jsme zájem a všechno se potkalo se vším tak, jak mělo. Bylo to štěstí. Prvotní byla práce… Jsme moc rádi, že to dopadlo takhle.

Věřil jste, že si v Česku také zahrajete fotbal? Jak vysoko jste myslel?
Chtěl jsem hrát, vyzkoušet si, jak dobře na tom soutěže jsou, jak tady fotbal vypadá. Hlavně jsem chtěl hrát, aby mě to bavilo. Moc lidí jsem neznal, tak jsem začal v Partisanu, následně se přesunul do FC Horky a teď jsem na Kopanině. Na začátku šlo o to zahrát si v lokálních klubech a udělat si dobré jméno. Jak to bude dál, to se uvidí.

Co vás dovedlo na Přední Kopaninu?
Pracoval jsem s Davidem McCloyem, který za Kopaninu dříve hrál. Ten nás propojil s Tomášem (Tomáš Cigánek, předseda klubu). Řekl mi, že hraje Kopanina dobrou soutěž a v klubu je přátelské prostředí. Byl jsem se podívat na pár zápasů, zkusil jsem na konci června i nějaké tréninky a bylo to. Trenéři řekli, že mě chtějí, že začnu v béčku. A nakonec jsem skoro celý podzim odehrál v přeboru.

Potvrdilo se to, co jste o klubu slyšel?
Nemůžu si na nic stěžovat. Od první minuty byli všichni, počínaje Tomášem až po všechny kluky v kabině, opravdu velice přátelští. Zapadl jsem hned. Moc se mi líbí, jak mládežníci Kopaniny chodí podávat míče na naše zápasy, vzhlíží k nám, jdou si s námi po zápasy plácnout, zazpívat do kabiny. To jen podtrhuje atmosféru v klubu.

Po podzimu vedete Pražská teplárenská přebor. Třeba si s Kopaninou zahrajete i vyšší soutěž. Co vy na to?
Podzim se nám povedl. Myslím, že jsme předváděli velmi dobré výkony. Takže v postup samozřejmě věřím a doufám v něj. Je to určitě náš jediný cíl a sám bych se na divizi těšil. K podzimu bych řekl asi jen to, ať se z toho nezblázníme. První místo vypadá krásně, zima bude hezká, ale musíme do ní jít s tím, že není vyhráno. Musíme hodně zapracovat na obranné fázi, mít více čistých kont, a myslím, že třeba z rohů a obecně standardních situací můžeme být mnohem silnější. To by nás mohlo posunout ještě dál. Na jaře také více musíme bodovat s týmy z dolní části tabulky.

Doma ve Walesu jste hrál nejvyšší soutěž. Vám to prý ale úplně nesedlo, proč?
Když chcete hrát profesionálně, musíte tomu obětovat všechno. A já měl práci na plný úvazek, které jsem se nechtěl vzdát. K tomu mě profesionální prostředí trošku unavovalo. Přestávalo mě to bavit. Říkal jsem si, jestli to má vůbec cenu se takhle postupně odrovnávat, než bych skončil s fotbalem úplně. Rozhodl jsem se pro variantu mít fotbal zase rád, tak jsem trošku klesnul, šel jsem hrát druhou nejvyšší ligu. Měl jsem tam hodně kamarádů a bylo to super. Fotbal jsem začal zase milovat, dařilo se nám. Moc rád na to vzpomínám.

Vnímáte rozdíl mezi českým a ostrovním fotbalem?
Nepochybně tam je. Líbí se mi, že zde v Česku hraje hodně mladých kluků. To u nás takový prostor nedostávají. Fotbal ve Walesu je také mnohem více fyzický, silovější, prostě náročnější. Tady jsem se musel naučit hrát odzadu více konstruktivně. Z Walesu jsem byl zvyklý na dlouhé míče, ale my na Kopanině takhle hrát nechceme. Jinak jsem ale stále stejný hráč. Nepotřeboval jsem svoji hru na český styl nějak více upravovat. Stále bojuji od 1. do 90. minuty a chci nechat na trávníku všechno pro tým.

Zkuste se těm, co vás neznají, trochu představit. Jaký jste hráč?
V jedné větě bych se popsal jako hráč, který jde hodně na hranu. A to ve všem. Vytvářím na sebe tlak a snažím se dostat nejlepší výkon i ze spoluhráčů. Občas to může vypadat, že jsem úplný blázen, jak na ně křičím, ale tak to není. To je opravdu jen ostrovní styl, takhle se povzbuzujeme. (směje se) Miluju souboje s útočníky, kteří do toho jdou naplno. Jsem prostě klasický stoper.

Našel jste v Pražská teplárenská přeboru protihráče, který do tohoto vašeho vzorce zapadl?
Vzpomínám na můj první zápas za áčko. Výhra 4:2 v Uhříněvsi, to bylo skvělý. Byl tam vysoký útočník, oni to na něj kopali celý zápas, ale bohužel pro něj ve vzduchu neměl moc štěstí. Zrovna mi to fakt šlo. Ten zápas jsem si moc užil, dal jsem první gól, výhra byla skvělá pro tým. Potřebovali jsme bodovat. Užívám si to všechno, rád dávám góly, ale nejdůležitější je pro mě tým a hlavně čistá konta. O to mi jde nejvíce.

Jak by si Přední Kopanina podle vás vedla na Ostrovech?
I přesto, že máme mladý tým, tak bychom hráli střed druhé ligy. Pokud by kluci nasbírali ještě více zkušeností, tak určitě… Tým na to máme dostatečně kvalitní. Asi bychom museli malinko přizpůsobit hru. Hráči jako Ali (Asad) nebo Maty (Mattia Mainolfi), když vezmu dva z těch mladých, tak ti by do stylu hry ve Walesu zapadli. Neztratili by se tam.

Chodíte v Česku na ligový fotbal? Jaký je váš oblíbený klub?
No to je snad jasný, to je Přední Kopča. (směje se) Jinak nemám vysloveně oblíbený tým, že bych mu bezmezně fandil, ale rád sleduji Slavii. Byl jsem určitě na více zápasech v Edenu než na Spartě, ale nic za tím není. Líbí se mi, jak Slavia hraje. A samozřejmě sleduji jejich stopera. Ogbu je mi svojí hrou sympatický. Opravdu skvělý střední obránce.

Najdete něco, co vás v českém fotbale překvapilo?
Jo, jedna věc, a velmi aktuální. Vůbec nechápu tu vaší zimní pauzu. Stále jsem si na to nezvykl. U nás se hraje pořád, i v zimě. Hřiště dle toho samozřejmě vypadají… Ale je to prostě nonstop, člověk nemusí vypnout ze zátěže a pak zase začínat od nuly. Každopádně to je fakt a osobně to budu muset zvládnout. Hlavně musíme v zimě potrénovat, udržet kondici, zůstat zdraví a vrhnout se do jara v plné síle. Víme o tom, že klub slaví 90 let, chceme mu k výročí připravit dárek.

Příchod posily z Walesu očima šéfa klubu Tomáše Cigánka

„Dostal se k nám opravdu náhodou, nebyl to výsledek našeho skautingu. Byl to kamarád našich kamarádů z Partisanu Prague. Dostali jsme echo, že se chce vrátit do Prahy a chce hrát vyšší soutěž. Takhle jsme se k němu tedy dostali. Někdy děláte posily a myslíte, že budou super. A občas děláte posily, kdy to ani nepředpokládáte a najednou to tak bylo.“